Cloudy Babies (Eva Rybářová & Marie Tučková): EP

26.1. – 1.3. 2019

 
foto: Tomáš Souček

Cloudy Babies nejsou zdejší. Byly zrozeny v hlubokém okraji. V místě, jež se nachází v mysli každého lidského jedince, tam někde uvnitř hlav sedících na ramenou všech minulých generací. Poetické písně Cloudy Babies jsou emocionálními prožitky z nově objevené planety Země a živočišného druhu – lidstva, přetavenými do jazyka, jenž je obyvatelům těchto končin důvěrně znám. Jsou natažením fluidního prstu mimozemšťana navazujícího prvotní kontakt směrem k nepoznanému člověku.

„detect a nice place“
„try to learn about humankind“

Dvě putující mimozemské bytosti jsou identitami stvořenými intermediálními umělkyněmi Evou Rybářovou a Marií Tučkovou. Jsou reakcí na nekonečný a rozpínající se prostor sociálních sítí, kde tvoříme svá lepší já, své avatary, ale i zcela nové identity jejichž reálná existence je přinejmenším nejasná.

Cloudy Babies jsou hvězdy, madony, komety. Jsou nedosažitelnou, pečlivě vygenerovanou podobou, smutnou z absence vlastního srdce.

„dreamy world“
„let me come true“

~~~

Cloudy Babies are not local. They were born within a remote περιφέρεια, in a place to be found in the thinking of every human individual, somewhere inside the heads sitting on the shoulders of all past generations. The poetic songs of Cloudy Babies are emotional experiences from the newly discovered Planet Earth and one of its species, the human, remoulded into a language that is intimately familiar to the inhabitants of these regions. Cloudy Babies are the reaching out of the fluid finger of an ET establishing its first contact with the human race.

“detect a nice place”
“try to learn about humankind”

Two wandering alien beings are the identities formed by the intermedia artists Eva Rybářová and Marie Tučková. They are a reaction to the endless and expanding space of social media where we create our better selves, our avatars, but also completely new identities whose real existence is at the very least unclear.

Cloudy Babies are stars, madons, comets. They are unattainable, carefully generated form, sad from the absence of their own heart.

“dreamy world”
“let me come true”

text: Klára Vavříková