Snad pro nikoho už dnes není překvapením, že naše aktivity na síti jsou bezpřestání monitorovány a zaznamenávány a že se takto získaná data stala v posledních několika letech důležitou a čile obchodovanou komoditou. Děje se tak za účelem efektivnějšího cílení inzerce, na pozadí ušlechtilých a záměrně naivizujících sloganů o vzájemném propojování lidí, jejich myšlenek atp. – přihlouplých reklamních frází, které zdánlivě implikují jen samé dobré věci. Reálné konsekvence pro svět kolem nás ovšem už tak jednoznačně pozitivní nejsou. Nové technologie s sebou zpravidla přinášejí také nové problémy a k jejich řešení se technologičtí giganti spravující a provozující naše internetové prohlížeče a účty na sociálních sítích staví již o poznání zdrženlivěji. Ostatně byznys je zkrátka byznys a vždycky v něm šlo především o zisk. Odpovědi ale naštěstí můžeme hledat v jiných sférách lidské činnosti, zejména pak v těch, jež se neomezují jen na profit, ale nabízejí i příležitost svobodně zkoumat, hledat, nacházet a sdílet, ale především: společně se ptát. Řeč je samozřejmě i o výtvarném umění.

​

Jak vlastně moderní technologie ovlivňují to, čím jsme? Stal se internet již neodmyslitelnou součástí našeho vědomí? Pomáhá nám snad naše virtuální identita zkoumat, kým bychom mohli být? Či se ve virtuálním prostředí stáváme spíše něčím jako „kurátory“ své vlastní identity? Do jaké míry nás jako jednotlivce mohou v globalizovaném a komercionalizovaném prostředí internetu (kde je téměř vše dostupné na několik málo kliknutí) definovat naše vyhledávací aktivity, obsah našeho nákupního košíku? Právě těchto témat se ujal Martin Zet ve své aktuální výstavě v galerii Nevan Contempo.

​

Identita je samo sebou složité a ošemetné téma, které má mnohé existenciální a filozofické implikace, a už jen proto bychom k ní neměli přistupovat lehkovážně. Žijeme navíc v éře, kdy se pojem identity ještě více problematizuje právě i díky zmíněným digitálním technologiím. K realitě přibyla její alternativní verze a co bylo dřív jedním, se rozpadá do duality „skutečné“ a „virtuální“, naši identitu nevyjímaje. Ta se navíc čím dál více přesouvá do virtuálního prostředí, jelikož i v tomto „druhém životě“ představuje nutný předpoklad pro naše bytí. Krize identity, kterou nám Zet svojí instalací odhaluje, tak není jen příběhem o hledání virtuálního odrazu jeho vlastní totožnosti (přestože amplifikované s jistým až narcistickým zaujetím). Před pomyslným zrakem „velkého bratra“ a především pak návštěvníků této výstavy pátrá Zet po významu a charakteru identity v digitálním světě obecně. O vztahu mezi předmětem, jeho virtuální reprezentací a verbálním označením. Jeho svérázná metoda spočívá v nákladném a dlouhodobém „online“ pořizování a hromadění nejrůznějších produktů a zboží se specifickými atributy (zahrnujících téměř vše myslitelné od titěrných elektronických součástek po kusy nábytku či sportovního vybavení), skrze které následně konstruuje svůj netradičně pojatý, metaforický autoportrét. 

~~~

​

It will come as no surprise to anyone these days that our activities online are constantly being monitored and recorded and that data thusly gained have in recent years become an important and commercially sought-after commodity. All this takes place with the aim of more effectively targeted advertising against the backdrop of noble and purposefully naïve slogans about mutually connecting people and their ideas etc. – inane marketing shibboleths that ostensibly imply only the good stuff. However, the real consequences for the world around us are far from unambiguously positive. As usual, new technologies entail new problems; and the technological giants maintaining and operating our internet browsers and social media accounts seem far less keen to address those. Business is, after all, business: it is, first and foremost, about profit. Answers can luckily be sought in other areas of human activity, especially those that do not limit themselves to profit only, but offer ample opportunity to freely examine, seek, find and share, but most of all: to inquire together. One of these areas is clearly staked out by the visual arts.

​

How do modern technologies influence what we are? Has the internet become an indispensable part of the human consciousness? Does our virtual identity allow us to examine who we might become? Or does the virtual environment turn us into “curators” of our own identity? To what extent can our search activities and the contents of our shopping carts define us as individuals within the globalised and commercialised internet environment (where almost everything becomes available at a few mouse clicks)? Such questions are addressed in Martin Zet’s latest exhibition at the Nevan Contempo Gallery. 

Needless to say, identity is itself a complex and precarious topic with many existential and philosophical implications, for which reason alone it should not be treated lightly. Moreover, we live in an era where the notion of identity becomes increasingly challenged precisely thanks to the digital technologies mentioned above. Superadded to reality has become its alternative version and what used to be one now falls into the “real” vs. “virtual” duality, our identity not excepting. Identity also moves more and more into the virtual realm, as even in this “second life” it presents a necessary precondition for our being. The crisis of identity presented in Zet’s installation is thus not only the story of searching for a virtual reflection of his own identity (albeit amplified with a certain well-nigh narcissistic engagement). Before the imaginary eyes of the “Big Brother” and especially the visitors to this exhibition, Zet searches for the meaning and character of identity within the digital world. For the relation between an object, its virtual presentation, and its verbal signifier. His distinctive method consists in a costly and lengthy “online” procurement and amassment of the most various products and goods with specific attributes (containing almost everything thinkable, from the tiniest electronic components to large pieces of furniture and sports equipment), through which he subsequently construes his untraditionally conceived, metaphorical self-portrait.

​

text: Pavel Švec, English translation: David Vichnar

​

​

​